Víra a věda

Pojem Víra nesl u starých Slovanů úplně jiný význam, než dnes.
Znamenal konzistentní soubor vědění pocházející od našich předků a ze Slovansko-Árijských Véd. Byla to kompletní a vysoce funkční životní filosofie zakódovaná v jejich obrazovém písmu, ve Staroslověnské Bukvici. Kdo žil touto Vírou, nemohl být poražen někým, kdo Víru neměl nebo věřil v dogmata.
Víru bylo proto nutné vzít Slovanům jako první, aby mohli být následně poraženi a zotročeni dle biblického projektu. Ochotně se toho ujali Cyril a Metoděj …

Dnes se slovem víra nejběžněji rozumí slepá důvěra v dogma, instituci nebo nauku, jako plné podřízení svého rozumu a vůle Bohu, patřícímu ke konkrétní církvi nebo náboženství.

Existují dva základní způsoby poznávání reality
(Světa, Vesmíru, …)

KALEIDOSKOPICKÝ – biblický, materialistický, uměle zavedený, umožňující manipulaci s člověkem. Poskytuje pestrou směsici vzájemně nepropojených informací (střípků) vytržených z celkového kontextu. Takto i velmi hluboce vzdělaný člověk je v chápání principů fungování Vesmíru zmatený a tím náchylný k ovládání Systémem. To je „náš“ západní vzdělávací systém.
Příkladem budiš schizofrenie materialistického vědce věřícího v Krista, např. J. Grygar (klub skeptiků Sisyfos). Tím, samozřejmě, není dotčena gnostická víra v Boha „bez církevní příslušnosti“, např. doc. Ing. Miloslav Král, CSc. nebo Albert Einstein.

A „tradiční“, MOZAIKOVÝ, obsahuje celkový obraz Světa (Vesmíru) a umožňuje doplňovat chybějící informace dle celkového kontextu, jako chybějící díly mozaiky. Směřuje k celkovému pochopení principů fungování Universa, orientaci a sebeuvědomění člověka. A to je ta naše slovanská Víra …

Einstein se svou vědeckou i životní partnerkou, pravděpodobnou spoluautorkou Teorie relativity, Srbkou Milevou Marićovou