Žít v Pravdě

Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.
Immanuel Kant, 1724  – 1804 (Královec/Königsberg, dnes Kaliningrad)

Existuje jednoduchý a dokonale funkční mechanismus přirozené sebekontroly jednotlivce. Jeho principem je sebeřízení a sebekontrola dle SVĚDOMÍ a CTI. Když jednáme podle něj, jsme ve spojení s Bohem (Vesmírnou inteligencí, Jednotou, Světlem, …).
Čest a svědomí, jsou božskou složkou (téměř) každého z nás, ve většině vydání Bible byste je ale hledali marně. Židokřestanská koncepce vyznává přesný opak takové životní filosofie. Jejím ideálem je „bohabojný hříšník“. Tedy podrazák posera, tady si můžete vybavit třeba naše politické lídry.

Abychom žili „v Pravdě“ chybí nám ještě třetí složka životní filosofie a tou je POZNÁNÍ. (Strom Poznání je v Bibli zapovězen přímo, právě samotné poznání je tu největším hříchem!)
Charakterní člověk bez nutné míry poznání je ve svém konání impotentní.
Svými dobře míněnými snahami pouze podporuje tzv. BIBLICKÝ KONCEPT, jako úspěšně uskutečňovaný plán na zotročení veškeré populace na planetě.
Dříve se tomu říkalo „aktivní blbec“. Díky nevědomosti je manipulovatelný, teprve až vlastní zvědomění mu dává SVOBODU.

Dosahováním vyšší a vyšší míry poznání se člověk postupně ODPOJUJE OD PROGRAMU společenského vědomí (Matrix), což je software, který nevědomého člověka zcela ovládá a manipuluje podle zmíněného záměru (konceptu).
Nevědomý člověk je takto ovládán pomocí nízkých emocí, především STRACHU.

Dokud člověk nedojde pravdivého pohledu na Svět (Vesmír), jeho konání nemůže být namířeno blahodárně, pokrokově.
Není svobodný, pouze slouží Systému, kterým je účelově řízen dav a kterému je on nucen z nedostatku informací důvěřovat.

Dospěje-li člověk k určité míře poznání účelovosti Systému a přesto nezkoriguje své chování dle cti a svědomí, vykazuje určitou míru KOLABORACE se Systémem.

Nebýt dospělý je tak pohodlné. Immanuel Kant

Víra a věda >>